Steigfell Metzelei 2025 – Bitva stoupacích pásů

Příjezd, obhlídka trati Steigfell Metzelei a registrace

Po příjezdu do areálu Fichtelbergu v německém Oberwiesenthalu, který je výchozím bodem pro závod Steigfell Metzelei panovalo jaro. Přestože se závod koná na konci ledna přesně 26.1.2025 na hlavním parkovišti bylo necelých 10 °C. Areál byl ale plný lidí a všichni vesele lyžovali a všechny lanovky a vleky byly v provozu. Vše nasvědčovalo tomu, že závod proběhne se vší grácií.

Trať věhlasného závodu Steigfell Metzelei je relativně náročná na navigaci a pro nováčka jako já může být záludná. Proto mě můj skimo partner vzal na odpolední obhlídku trati. Stefan mi ochotně představil veškerou problematiku a nástrahy trati a na co si dát pozor. Přeci jen 8x stoupání není málo a chyb se dá udělat spousta. Ladíme tedy strategii a projíždíme zhruba třetinu trati. Díky za to jinak jsem si jistý, že bych nedokončil bez kufrování.

Hned po výletu se jdeme registrovat do boudy Prijut 12, což je stylová horská bouda, která bude zázemím závodu a také místo pro afterparty. Jako startovní balíček dostáváme jen ty nejlepší věci. Flašku piva, kus buřta a plechovou krabičku s logem Steigfell Metzelei. startovní číslo a nějaké nálepky s logem. Vše co závodní skialpinista potřebuje k úspěšnému absolvování závodu.

Předstartovní ceremonie a start

v 16:30 začíná předstartovní briefing. V němčině tomu všemu stoprocentně rozumím, takže vlastně vím do čeho jdu. Celkem 102 účastníků poslouchá rady charismatického organizátora Martina, který jako správný lídr mluví se svým lidem ze střechy garáže s horou Fichtelberg za svými zády. Nervozita stoupá a k tomu všemu nám v pozadí hraje drsná rocková hudba.

Závodníci si připravují své lyže do startovního koridoru. Nedá mi to a samozřejmě se motivovaně řadím do první linie hned vedle favorita číslo jedna. Tímto favoritem není nikdo jiný než Stefan, který minulý rok s přehledem závod vyhrál. První zajímavostí tohoto závodu je start na botách a následný běh k lyžím a jejich nasazení.

Pár minut do startu a já se jdu ještě lehce rozběhat do svahu abych si zkusil přilnavost pásů. Když se vracím zbytek startovního roštu už cvičí pod taktovkou maskota a rozhýbávají své klouby a ztuhlé svaly. Tuto rutinu jako opravdový profík vynechávám a jdu do toho jako vždy na hulváta bez respektu ke svému tělu. Za nedlouho začíná odpočítávání.

3, 2, 1, Steigfell Metzelei!

Masa 102 lidí se rozbíhá ke svým lyžím, kde si je v mžiku nasazují a závod se rozbíhá. Mě i Stefanovi trvalo nasazení lyží dle mého pocitu celou věčnost, ale po krátké rovince se dostáváme do první skupiny. První výstup vede po černé sjezdovce, tedy té nejtěžší pod čtyřsedačkou Vierersesselbahn. Je mi úplně jasný, že má tepovka musí v tuto chvíli být někde kolem 190. V první polovině kopce docela čumím. Jsme v top 5, když najednou kolem mě profrčí Stefan nadzvukovou rychlostí a dlouhými pravidelnými kroky se dostává na třetí pozici.

Poslední třetina černé sjezdovky už vlastně není ani tolik černá a objevuje se před námi rozhledna na Fichtelbergu ve výšce 1215 metrů nad mořem. V prvním kopci se oddělila od davu vedoucí skupina asi sedmi skialpinistů a vypadalo, že to bude i má skupina. Zanedlouho dojíždíme do prvního depa na vrcholu, kde hraje motivační hudba. Zde mě překvapuje další zajímavé specifikum závodu. Na každé m depu mi pořadatel strká do ruky kus čokolády, nebo co to je? Aha je to kus dřeva. Nechápu k čemu tahle kravina je, ale strkám to do kapsy.

Výstup nebeským žebříkem a vlekem Hohenlift

Rychle servat pásy nahlásit číslo a jedem! V tuto chvíli to vypadá, že jsem ve vedoucí skupině poslední. Stefena už nevidím, ale ve sjezdu do údolí po modré sjezdovce č. 9 se mi daří sjet jedno místo. Dole na začátku vleku se soustředím na přezouvání a daří se mi odjet z depa na 5. místě. Ještě rychle polapit další kus dřeva, který mi zase cpou do ruky.

Himmelsleiter to je název druhého vleku pod kterým stoupáme nahoru. V překladu je to něco jako nebeský žebřík. Pod tímto poetickým žebříkem mě předjíždí jeden skialpinista a v tuto chvíli si říkám, že jsem možná začal dost z ostra. Na vrcholu Fichtelbergu už máme nastoupáno necelých 600 metrů a po další eskapádě s koordinací mezi strhávání pásů a sbírání dřívka do kapsy sjíždíme do další depa.

Stále nechápu dřívka, která mě na každém depu cpou do ruky, ale už si zvykám a dokonce jsem to už krásně zakomponoval do své rutiny. Třetí montování pásů a už začínají být promočený, tak se uvidí, jaká strategie bude dále. V krátkém výběhu pod vlekem Hohenlift, kde se pořád držím na 6. místě. První pořádný sjezd zpět do Oberwiesenthalu po černý dává stehnům zabrat, ale není čas na odpočinek.

Druhá černá sjezdovka a výběh skokanského můstku

Strachy nasazuji v depu pásy, které mají výbornou přilnavost, ale horší skluz. No co do černé sjezdovky toho skluzu zase tolik třeba není. Druhý výstup sjezdovky tentokrát pod lanovou dráhou Fichtelberg-Schwebebahn je nekonečný pozice se nijak nemění nějak se ve třech přetahujeme o 5. – 7. místo. Překvapením je v dáli vidět Stefana vedoucího závod. Výborně bratře! Bohužel na depu ale vidím Stefana jet na třetím místě dolů. Prý trochu zakufroval a šel k jinému depu a ztratil dvě místa.

Již sedmý kus dřeva do kapsy a jede se zase černá sjezdovka dolů. Po celodenním lyžování není zase tak rozbitá a jde to dolů celkem dobře. Další výstup ale má být obávaný skokanský můstek, neboli stairway to heaven. Ostrá pravá zatáčka do doskočiště a bruslením se přesouváme ke schodům. Zde lyže na batoh a plouživým krokem stoupáme v bubnu skokanského můstku. Na vrcholu se další depo, kde ani nevnímám co se děje. Jen vím, že tu panovala dobrá nálada podkreslená muzikou. Rychle nasazují lyže a šusuju do dalšího depa.

Sjezdovka idiotů a výstup na Malý Fichtelberg

Dlaší dva výstupy jsou pod vlekem na nočním lyžování. Depo pod vlekem je příjemné a dostávám dávku sladkého čaje. V šestém výstupu si držím už docela stabilně své šesté místo a rozestupy se zvětšují. V prvním kratším výstupu dostávám malý hlad. Na depu mi dávají nějakou divnou koupi. Žvejkám to, ale nejde to spolknout. Suchý, fuj. Hlad mam tak to žmoulám v hubě ve sjezdu, kde to musím spolknout za pomocí čaje.

Sedmý výstup pod Kurvenlift, nebo zahnutým vlekem na Malý Fichtelberg jsem očekával snažší. Po zatáčce se nikde nekončící kopec stále zvedal. Tma, nuda, hlad. Co teď? Malý Fichtelberg se ukázalo není zase až tak malý. Je jen o 10 metrů nižší a taky mě pořádně vyškolil. Na vrcholu Kleiner Fichtelberg je zase klasická mini párty a krásně osvětlená konečná stanice lanovky pod kterou vede poslední výstup.

Sachsenbaude a poslední výstup Steigfell Metzelei po trávě

Sjezd šusem už asi se 14ti kousky dřeva v kapse k Sachcesbaude je rychlý. Od Sachenbaude jedeme po běžkařské trati k již nefunkční jednosedačkové lanovce. Zde je příjemné depo se Schanpsem a pivem. Bohužel to je asi jen motivace k poslednímu výstupu. Nějak nám zatajili, že tu chybí sníh. Celý jižní svah Kleiner Fichtelbergu je bez sněhu a volím tedy strategii výstupu na botách s lyžemi na batohu. Je to útrapné a zdá se mi, že můj sok Marco se snaží mi vzít 6. místo. Nepovoluji ani v posledním kopci a je to ta pravá Steigfell Metzelei – Řežba stoupacích pásů!

Na vrcholu skáču do lyží a bruslím pryč. Vypadá to, že si místo udržím. Ještě je tu složitější pasáž na navigaci, nebo uhnout správně. Toto místo jsme si při dopolední obhlídce jasně definovali. V zatáčce je hovno. A bylo tam! Palba kolem hovna na sjezdovku. Odsud už jen dlouhý sjezd do cíle!

Zazvonil zvonec a závodu Steigfell Metzelei je konec!

Projet cílem to umí kde jaký jelito, ale Steigfell Metzelei má vždy něco zvláštního. V cíli se musí sundat lyže, vyběhnout schody k chatě Prijut 12 a zazvonit na zvon. Tím se časomíra zastaví a rozvášní už takhle roztančený dav lidí. Mě se zastavila po 16 km, 1600 výškových metrech a 8 stoupání v čase 2 h 07 min a to celých 10 minut za vítězem. Stefan můj favorit nakonec dokončil závod s bramborovou medailí v čase 2 h 05 min. Vítězem se stal Ernst Schwarz v čase 1 h 57 min.

Komentátor Martin všem osobně gratuluje a v cíli závodu panuje opravdu velice přátelská atmosféra a všichni se objímají a milují. V cíli je delikátní bramborová polévka, čaj a pivo. Je krásné zase potkat lidi, kteří jezdí k nám do ČR na závody, ale musím uznat tento závod má koule a atmosféru. Ne dojeď a vypadni, ale spíše jde o to se setkat, zapařit, užít si čas v horách s podobně založenými lidmi a krásný závod je vlastně jen třešinka na dortu.

A co to dřevo? Poslední 16 dílek mi dali v cíli po zazvonění na zvon. V jednu chvíli jsem to celé vytáhnul z kapsy nechápajíc oč tu jde. Dal jsem to Lauře, která z toho složila krásnou skládanku loga Steigfell Metzelei. Další důkaz, že tento závod je vtipný a propracovaný do posledního detailu. Děkuji ředitelovi závodu Martinovi za organizaci tohoto svátku skialpinismu v Krušných horách a jediné co mě mrzí, že nemohu zůstat na Apré-ski party.